MěstoSmečno
Jaroslav Bořita z Martinic (6. ledna 1582 – 21. listopadu 1649) byl královský místodržící v Čechách.
Studoval na katolických a jezuitských školách v Itálii. Byl stoupencem protireformace.
23. května 1618 byl jedním ze tří defenestrovaných během Druhé pražské defenestrace.
Jindřich Clam-Martinic (15. června 1826 – 5. června 1887)byl významným českým politikem 1
9. století. Svou úřednickou dráhu započal jako okresní hejtman v Mělníce. Poté působil jako rada budínského místodržitelství a svou úřednickou kariéru předčasně zakončil ve funkci prezidenta zemské vlády v Krakově.
Zdeněk Liška (16. března 1922 Smečno – 13. července 1983 Praha) byl český hudební 
skladatel, který se věnoval především filmové hudbě. Liškova tvorba se nesmazatelně zapsala do historie filmového umění dvacátého století. Jako jeden z prvních dokázal, že filmová hudba je nejen rovnocennou emotivní složkou celého filmu, ale naopak dramaturgicky dotváří umělecké kvality celého díla.
Pocházel z muzikantské rodiny a už v dětství projevoval značný hudební talent. V roce 1944 absolvoval pražskou konzervatoř v oboru skladba a řízení, krátce působil jako dirigent amatérské filharmonie ve Slaném (1944-1945). Po válce začal působit jako hudební skladatel ve studiu krátkého filmu ve Zlíně.
Jako první jej proslavila jeho hudba k filmu Vynález zkázy Karla Zemana, , který byl natočeny roce 1958 coby vpravdě objevná - autor zde používá postupy, o kterých by se dalo říci, že se jedná o první sofistikovanou „industriální“ hudbu dávno před vznikem této kategorie. Řadě významných českých i slovenských filmů, svým osobitým „janáčkovským“ hudebním rukopisem přispěl výrazně k jejich umělecké velikosti, například Vláčilovým perlám Markéta Lazarova a Údolí včel či Herzovu Spalovači mrtvol. Hudba Zdeňka Lišky je i při zběžném poslechu nezaměnitelně rozeznatelná pro svůj charakteristický zvuk a nečekané harmonické postupy k libým melodickým motivům. Experimentální zvukový charakter má doprovod k Polákově sci-fi Ikare XB-1 nebo komedii Jáchyme, hoď ho do stroje. Jeho uměleckými vrcholy jsou kromě uvedených titulů např. oskarový Obchod na korze, Ďáblova past, Ovoce stromů rajských nejíme, Stíny horkého léta, Signum Laudis aj. Byl neobyčejně plodným tvůrcem, jako autor se uplatnil ve více než sto šedesáti celovečerních filmech a čtyřech stech filmech krátkometrážních a středometrážních. Věnoval se také hudbě scénické (Karlínské divadlo, Laterna Magika – za hudbu pro Kinoautomat na světové výstavě Expo 67 v Montrealu se společně s Radúzem Činčerou a Jaroslavem Fričem stal laureátem státní ceny) a televizní (seriál Hříšní lidé města pražského, Třicet případů majora Zemana.). V roce 2000 uvedla Česká televize dokument o jeho životě a díle s názvem Zdeněk Liška (rež. Petr Ruttner)
Ferdinand Hanuš Herink (30. 5. 1889 Smečno – 31. 12. 1958) – malíř krajinář. Vystudoval Akademii výtvarného umění v Praze a učil se malovat v ateliéru Aloise Kalvody a u prof. Schwaigera. Do roku 1920 ilustroval několik časopisů ve Vídni i v Praze. Poté se věnoval plně malbě krajiny. Za svého života vystavoval ve Vídni, Drážďanech, Paříži, Praze,Slaném, Opavě, Ostravě a dalších místech
Z díla: Novodvorský větrný mlýn u Karviné, 50 x 70 cm, olej na lepence, rok 1936
František Antonín Mensi (Bystré 28. 3. 1753 – Pchery 28. 12. 1829) – katolický kněz, 
skladatel a hudební pedagog. Vystudoval v Praze na jezuitské koleji humanismus a získal titul magistra filosofie, později bakaláře teologie. V roce 1776 byl vysvěcen na kněze a ještě v tomto roce – 9. června odešel jako kaplan na své první duchovní působiště. Bylo jím Smečno - sídelní město mocného šlechtického rodu hrabat Martiniců (od r. 1791 Clam-Martiniců). Zbytek života strávil službou v jejich obcích. Ve Smečně působil jako kaplan 11 let, až do 3. června 1787. Skutečnost, že zde byl činný jako duchovní správce i jako hudební skladatel dokazují zápisy v různých úředních knihách farního archivu, 26 dochovaných vlastních skladeb ve smečenské sbírce hudebnin na kůru kostela Nejsvětější Trojice a několik opisů skladeb dalších autorů – K. Vogl, J.Mysliveček, F.X.Brixi.
Josef Božek (28. února 1782 Biery,Slezsko – 21. října 1835 Praha) byl český mechanik 
a konstruktér, známý především konstrukcí prvního parovozu v českých zemích.
Vystudoval gymnázium v Těšíně, poté dva roky v Brně a v roce 1804 odešel do Prahy. V Praze začal studovat univerzitu, ale pak neodolal nabídce ředitele pražské polytechniky F.L.Gerstnera a nastoupil jako mechanik na Stavovský polytechnický ústav.
Mechanická zařízení konstruoval už během gymnaziálních studií. V Praze vyráběl pohyblivé protézy, konstruoval i hodiny pro účely výuky i pro speciální použití. Například jeho přesné hodiny, sestrojené v roce 1812 pro hvězdárnu Klementinum, byly používány až do roku 1984.
Dále se věnoval konstrukci čerpadel a později i vagónů i pro koněspřežnou železnici z Českých Budějovic do Lince.
Josef Božek byl mimo jiné vychovatelem Karla Clam-Martinice a na jeho pozvání trávil s rodinou léto 1815 ve Smečně. V té době se Božek zabýval výrobou parního stroje. Vložil do této věci spoustu sil a vysoký kapitál, ale nedařilo se mu. Hrabě Clam-Martinic nechal veškeré části parního stroje převést na své náklady na náš zámek. S Božkem na stroji pracoval jeho tovaryš Prokop Svoboda a panský kovářský mistr Nechleba se svými tovaryši a učedníky ze Smečna. Nakonec se parostroj rozjel – a to vše v létě na nádvoří smečenského zámku.
"REPLIKA PAROVOZU"
Až 17. září 1815 předvedl v Královské oboře první parou poháněný automobil na našem území. Při opakovaném předvádění v roce 1817, kdy ukazoval na Vltavě i parník vlastní konstrukce, mu byla ukradena pokladna s vybraným vstupným. Zadlužený Božek rozbil svůj vůz a zanevřel do konce života na experimenty s parním strojem.
Autor textu: Vlasta Fořtová
Pěkné růže v zahrádkách věští pěkný podzimek a pozdní zimu.
Svatá Ludmila deštem obmyla.
