Úzkokolejku s rozchodem 700mm nechal zbudovat majitel smečenského panství Jindřich Clam-Martinic původně jako neveřejnou, pouze pro potřeby panství. Projekt zpracovala v roce 1902 stavební firma Ing. J. Husák a J. Vorel z Kladna, která trať v letech 1903-1904 i postavila.
Ve Slaném sousedilo nádraží lokálky se stanicí bývalé Pražsko-duchcovské dráhy, stanice Smečno-Šternberk se pak nacházela v blízkosti vlečky Buštěhradské železnice, poblíž obce Kačice. Trosky této budovy můžeme dodnes vidět poblíž silnice z Kačice na Kladno. Jako neveřejná byla trať provozována až do roku 1908, kdy její majitel obdržel koncesi k provozování veřejné nákladní dopravy, která mimo jiné nařizovala prodloužit trať dlouhou původně 13,785 km o vlečku k dolu Schöller, stanovila rychlost na 15km/h a zavazovala koncesionáře k zakoupení dvou tříosých lokomotiv a 119 nákladních vozů.
Veřejný nákladní provoz byl zahájen dne 16. 12. 1908. K jeho administrativnímu zajištění byla ve Slaném zbudována jednopatrová staniční budova (dnešní správní budova ČSAD). V té době měla železnice kromě kolejiště Studeněveského cukrovaru i několik dalších vleček. Např. mezi Slaným a Studeněvsí odbočovala přípojka do Heidlerova mlýna (dnešní prášková lakovna), ve Smečně pak odbočka do zámku.
V roce 1911 byly zakoupeny 2 osobní vozy k zamýšlené veřejné osobní dopravě. K jejímu zavedení však zřejmě vůbec nedošlo a vagóny byly využívány pouze k osobní potřebě Smečenského panství. Při účasti na honu ve Studeněvsi se v roce 1913 osobním vláčkem svezl i následník trůnu František Ferdinand d´Este. Později vozy sloužily zejména pro přepravu úředníků ministerstva železnic při inspekčních cestách, a to až do konce provozu železnice.
Největší význam měla trať pro potřeby cukrovaru ve Studeněvsi, kde byla z téhož důvodu umístěna i výtopna. Přepravovalo se především řepné semeno, vápenec, uhlí a koks. V době řepné kampaně dominovala řepa a řízky a po jejím skončení cukr do rafinérií, melasa a saturační kaly. Do konce první světové války se dopravovaly i cihly, písek a obilí ze sousedních dvorů. Po válce se využití dráhy orientovalo téměř výhradně na potřeby cukrovaru.
Pro všeobecné hospodářské problémy došlo po skončené kampani v roku 1931 ke zrušení cukrovaru. Tím malodráha pozbyla významu. Když k 1. 1. 1932 dala společnost tříměsíční výpověď 18-ti zaměstnancům, obrátilo se město Smečno spolu se sousedními obcemi se žádostí na příslušná místa, aby byla dráha nadále provozována. Nehledě na tyto aktivity byl provoz železnice zastaven k 31. 3. 1932.
Vozový park tvořily 3 lokomotivy, dva typy otevřených nákladních vagónu, několik krytých a služebních vozu pro přepravu kusového zboží. Jejich celkový počet byl v r. 1909 - 116, v roce 1926 - 135, 2 vagóny pro osobní přepravu. Jeden podobný nákladní vagón je k vidění v železničním muzeu Lužná.
Na obrázku je nákladní vlak dráhy v čele se čtyřnápravovou lokomotivou firmy Krauss z Lince, vyrobenou v roce 1909 jako typ B VIII o výkonu 90 koní.
Čerpáno z webových stránek: http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=4feae24c-bb66-471f-b324-914f63ca92dd
Za námět a odkaz děkuji p. Janu NOVÁKOVI, ul. Hrdlívská, Smečno
Tomáš BURDA
