MěstoSmečno
Smečno je malé město ve Středočeském kraji v Kladenské tabuli ležící 7 km severozápadně od Kladna a 6 km jihozápadně od Slaného. Zeměpisná poloha je 50°11´s.š. a 14°02´v.d. Rozkládá se v nadmořské výšce 340 – 375 m na návrší, mírně se sklánějícím k severovýchodu ke Slanému, na jihozápadě přecházejícím do roviny. Katastrální výměra je 961,55 ha.
Ves Smečno se v pramenech uvádí poprvé roku 1252, v roce 1510 bylo Smečno povýšeno na městečko (Dolní Smečeň) a 28. 12. 1515 na město (Muncifaj). Název Smečno používán znovu od roku 1882. V novodobé historii byl Smečnu vrácen statut města v r. 1992.
Nejstarší zmínka pochází z roku 1252, kdy se jako majitel tvrze uvádí vladyka Boleslav ze Smečna. Roku 1418 zakoupil ves Smečno i s tvrzí Markvart z Martinic a s rodem Martiniců byly dějiny Smečna spojeny po dalších pět století. Jaroslav Bořita z Martinic, jeden z předních katolických politiků své doby využitím pobělohorských konfiskací ztrojnásobil svůj majetek a dosáhl hraběcího titulu. Ze škod třicetileté války se město brzy vzpamatovalo a skutečnost, že bylo sídlem jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších rodů v Čechách, přispívala k jeho rozkvětu. Panství Martiniců, jehož součástí bylo od r. 1638 i město a panství Slaný, představovalo po celou dobu nejrozsáhlejší majetkový komplex na území dnešního
Kladenska.
Město mělo pivovar se sladovnou, cihelnu, cukrovar, ke kterému vedla úzkokolejná dráha, od roku 1801vybudované Lázně Šternberk, školu, jednu z prvních záložen v Čechách z roku 1821, poštovní úřad z roku 1851 apod.
Později sice význam města upadal, zvláště poté co bylo v nedalekém Kladně objeveno v polovině devatenáctého století černé uhlí.
Přesto všechno si Smečno dokázalo udržet charakter poddanského města a nikdy nekleslo na úroveň vsi. Ve městě je zachována veškerá obslužnost – MŠ, ZŠ, lékaři, pošta, kino, knihovna, základní obchody, pracují zde spolky – Partas, Baráčníci, rybáři, hasiči, Sokol
Centrum města je chráněno jako městská památková zóna.
Zámek Smečno - původně tvrz z 15. století. Stavba nynějšího rozsahu je z roku 1460, přestavba proběhla r. 1536. Další oprava v r. 1750 setřela mnohé čisté renesanční rysy. Z té doby jsou zachovalé rohové, mohutné pilíře. V kapli sv. Anny je vzácný, vyřezávaný gotický oltář. Interiér není přístupný, objekt slouží jako sociální ústav.
Před vchodem do zámku stojí dva jedenáct metrů vysoké obelisky sestavené z několika kusů pískovce, jež dal postavit hrabě Jiřík Adam z Martinic roku 1700 na památku svého delšího pobytu v Římě.
Zámecký park je přístupný veřejnosti.
V parku na 1,20 m vysokých pískovcových podstavcích s římsou a s bosáží v zrcadlech jsou umístěny dvě skulptury - Samson a Herkules. Autorem je Ignác František Platzer a jsou ze druhé poloviny 18. století.
Herkules zápasící se lvem – robustní postava muže kupředu rozkročena s přenesením váhy těla na pravou nohu, do níž mu zarývá drápy lev. Herkules oběma rukama roztrhává zvířeti otevřenou tlamu.
Samson – rovněž robustní postava muže, který drží v pravé ruce kyj a levou škrtí tříhlavou saň.
Cesta v parku je zakončena železnou branou, na jejíchž postranních 3 m vysokých pilířích stojí z pískovce tesané robustní sochy Pomona a Flora.
Sala terena – v parku postavený pavilon od K. I. Dientzenhofera z roku 1730.
Jednotraktová, obdélníková, přízemní budova stojící na průhledu cest. Baroková střecha. Zaskleným vchodem s pěkným, v pískovci tesaným znakem Martiniců, se vchází do kopulově klenuté místnosti s nástropní freskou s postavami z římských dějin od J. K. Kováře z roku 1744. Východ z této místnosti do zahrady má do oblouku zahnuté schody a vede do níže položené zahrady na sever. Nad dveřmi jsou dvě elipsovitá okénka. Ostatní okna stavby jsou segmentově klenutá. Objekt slouží jako denní stacionář.
Kostel Nejsvětější Trojice na horním konci náměstí - z původně gotické stavby ze 14. století je zachován presbytář, zbytek je výsledkem renesanční přestavby z roku 1587. Hlavní oltář je barokní dílo Ignáce Platzra. Velký obraz Nejsvětější Trojice namaloval pražský malíř Antonín Towara. Pod kostelem je neuspořádaná středně velká kostnice z doby baroka.
Dlouhý, trojlodní a trojboce zakončený chrám, na jehož jižní straně je věž. Širší loď je oddělena dvěma páry pilířů od postranních lodí. Loď i presbytář jsou sklenuty síťovou klenbou. V ose kostela je ještě sakristie sklenuta křížovou klenbou – zbytek nejstaršího chrámu. Chrámovou loď tvoří obdélník 17,68 m dlouhý a 15,80 m široký. Vítězný oblouk chybí. V bocích lodí je po dvou gotických oknech, v presbytáři 5 oken, sakristie má 3 okna. V průčelí vchod s renesančním portálem, nad ním 3 kulatá gotická okénka – symbolická trojice. Uvnitř podél obvodu lodi galerie s kruchtou. Střecha sedlová – rekonstruovaná.Věž s původními gotickými opěráky a okny má garokovou helm.
Ze stejného roku (1587) pocházejí smečenské varhany, nejstarší varhany ve střední
Evropě. V 90.letech minulého století prošly rekonstrukcí a kromě mší slouží i jednotlivým varhanním koncertům a jarnímu Smečenskému varhannímu festivalu.
Sousoší Nejsvětější Trojice je z roku 1744 od Ignáce Platzera a stojí mezi kostelem a zámkem.Na stupňovité podezdívce stojí mohutný, třístranný sloup s reliéfy ve třech bočních zrcadlech. Sloup je v polovině dělen mohutnou římsou na konzolích, na ní jsou mohutné voluty nesoucí postavy andělíčků, kteří drží v rukou kartuše s nápisy: Peste, Fame, Bello. Na vrcholu podstavce je umístěna velká zeměkoule zdobená tesanými oblaky a hlavami andílků. Na vrcholu zeměkoule jsou umístěné postavy Nejsvětější Trojice: postava Boha, otce, syna – Krista s křížem v pravé ruce a symbol Ducha svatého. Restaurováno v letech 1999 – 2000.
Budova děkanství je pozdně goticko-renesanční rozlehlá stavba s vysokými jednoduchými štíty. Uvnitř jsou vzácné renesanční malované trámové stropy. Budova se nachází naproti zámku a kostelu. Není přístupná. V parčíku před děkanstvím stojí socha sv.Donáta – rekonstruována Michalem Bílkem v letech 2001-02.
Hrobka Clam-Martiniců – jednoduchá, ale elegantní empírová stavba z roku 1833 se nachází na starém smečenském hřbitově v dolní části Smečna ve směru na Slaný.
Čtvercový půdorys, hranolová stavba, střecha sedlová s nízkým štítem. V průčelní stěně je vysoký obdélný vchod, pod nadpražní římsou čteme nápis: „Karel hrabě z Clam-Martinicz postaviti kázal L.P.1832“. Nad nadpražní římsou je kovový erb s korunkou. Z ostatních tří stran půloblouková okna s profilovaným ostěním, parapetem s dvěma konzokami. V omítce rustika. Rekonstrukce kaple byla dokončena na jaře 2002.
Sýpka z roku 1700 se nachází v západní části města a má dochované typické barokní schodiště. Dnes je zde umístěno Dělostřelecké muzeum – přístupno po dohodě na MěÚ
Na náměstí stojí na vysokém sloupu socha sv. Jiří na koni z 18. století.
Na kamenném podstavci s mohutnou, profilovanou římsou je asi 3,5 m vysoký sloup se sdružených pilířů zakončených korintskou hlavicí. Na ní je jezdecká socha sv. Jiří zápasícího se saní. Světec sedí na vzpínajícím se koni a kopím zabíjí draka. Skulptura světce s koněm je asi v 1/3 přirozené velikosti, tesaná z pískovce se zlacenými prvky. Rekonstruována.
Blízko kostela se v roce 2005 objevila renovovaná socha sv. Jana Nepomuckého, která byla přestěhována ze zámeckého parku, kde dosud stála a trpěla vandalstvím.
Clam-Martinický pyrám je asi čtvrt hodiny chůze na západ od města, nedaleko dvoru Ovčín. Byl postaven v roce 1847 na počest Karla Jana Nepomuka, hraběte Clam-Martinice.
Pyrám má souvislost s napoleonskými válkami, neboť když byl Napoleon v bitvě u Lipska poražen, dostalo se Janu Nepomukovi důvěry být jedním z těch, kteří doprovázeli Napoleona při deportaci na Elbu. Litinové nápisy upevněné na podstavci popisují zásluhy hraběte.
V lese u Smečna pod zámeckou zdí slouží od roku 1923 přírodní divadlo. V roce 2000 byla dokončena rekonstrukce včetně nového divadelního zámečku a je k dispozici široké veřejnosti k produkcím. Každý květen se zde zahajuje činnost přehlídkou kapel.
Objekt lehkého opevnění vzor 37 – vzácně dochovaná pevnůstka tzv. pražské 
čáry předválečného československého opevnění stojí u zadní (západní) zdi zámeckého parku. Betonový bunkr za německé okupace zachránila před vyhozením do povětří obava z poškození blízkého zámku. U objektu jsou vystaveny ukázky vojenské techniky.
Přírodní památka Smečenská rokle – ostře zaříznutý opukový kaňon, 2 km jihozápadně 
od Smečna. Geomorfologický útvar slouží k ochraně geologického profilu džbánské křídové tabule s výskytem vápnomilných druhů rostlin. Rokle je na spodní části porostlá střemchou jasaninou a na okrajích zalesněná borovou doubravou. Je součástí přírodního parku Džbán. To je přírodní park, který byl zřízen roku 1994 na pomezí Lounska, Kladenska a Rakovnicka. Je to poměrně rozsáhlé přírodovědně a krajinářsky cenné území, které leží mezi průmyslovými oblastmi Severočeské uhelné pánve a Kladensko – Rakovnické pánve. Jeho rozloha činí 416 km2.
Autor textu: Vlasta Fořtová
Interaktivní a velmi snadno ovladatelný informační zdroj o hospodaření pro občany a vedení obce.
Září víno vaří, říjen víno pijem.
Mrazy v říjnu - hezky v lednu.
